Reklama
 
Blog | Viktor Pondělík

Důvod k optimismu

Ošuntělý, zjevně notně dlouho nemytý a nečesaný muž se došoural ulicí před obchodní centrum. Šel pomalu, protože na rozdíl od ostatních neměl kam spěchat. Nečekala ho žádná neodkladná práce, nemusel spěchat na nákupy ani za žádnými povinnostmi v domácnosti, nemusel ani na úřady, ani do banky. Nemusel zkrátka vůbec nic, jak už tomu u bezdomovců bývá.

Došel před vchod tohoto obchodního centra a tam se usadil na chodník. I když to je možná trochu nepřesný popis skutečnosti, protože se možná na tuto zem ani tak neposadil, jako se na ni svalil, maje v sobě zjevně dost nekvalitního vína, piva nebo jiného líh obsahujícího lektvaru.
Seděl tam a hulákal na kolemjdoucí, zda by mu nedali nějaké drobné. Nebo aspoň cigaretu. Ovšem všichni se mu vcelku podle očekávání raději vyhýbali velkým obloukem. Jedinými, kdo tak neučinili, byli zaměstnanci tamní ochranky, kteří jej popadli a odvedli dále od brány. Aby neodrazoval zákazníky.
A tak odvrávoral před nádražní budovu a tam se počal vtírat do přízně lidí, kteří měli v úmyslu koupit si jízdenku a někam odjet. A nedal pokoj, dokud se nedočkal.
Konečně. Snad se ho jedné z tam čekajících stařenek zželelo, snad se ho tato obávala, snad od něj chtěla mít pokoj. A tak mu podala do ruky minci.
Žebrák se zaradoval. V jeho tváři se objevil výraz uspokojení, ba přímo nadšení. A měl k tomuto, nakolik se domníval, velmi pádný důvod.
Protože měl jednu korunu.
Už stačí vyžebrat jenom 999999 takových korun a bude milionářem.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama