Reklama
 
Blog | Viktor Pondělík

Zlepšujeme se

 

Tak jsme my Češi lepší a lepší. A není to zapáchající sebechvála, alespoň v tomto případě. Protože tentokrát to o sobě neříkáme jenom my sami. Říkají to Barcelona Centre for International Affairs a Migration Policy Group.

 

Tedy autoři jakéhosi Indexu integrační politiky. Tato loni již počtvrté vypracovaná studie, jejíž počátek se datuje do roku 2004, nás posoudila podle celkem 167 kritérií v osmi oblastech (práce, vzdělávání, zdraví, trvalý pobyt, nediskriminace, slučování rodin, získání státního občanství a účast na politice) a v mezinárodním srovnání celkem 38 států EU a dalších vyspělých zemí nám přiřkla 24. příčku. Získali jsme prý 45 bodů ze 100 možných a vynikáme tak mezi zeměmi střední Evropy.

Což znamená, že jsme se my Češi zlepšili v integraci přistěhovalců, ač přesto ještě zaostáváme. Bodujeme především ve snaze zapojit cizince do veřejného života a politiky či ve změně pravidel pro udělování občanství; avšak naopak nevalné to je se slučováním rodin a získáváním trvalého pobytu.

Takže bychom na sebe měli být aspoň trošku hrdí. Protože se lepšíme. Jak říkají v tomto případě dokonce i cizinci, kteří se (nejen) námi vcelku podrobně zaobírali. Bylo shledáno, že jsme na vcelku dobré cestě.

Reklama

Ač je ještě co dohánět.

A tak bychom se nad sebou zřejmě měli zamyslet a zapracovat na sobě. Abychom se zlepšili, a to zejména tam, kde to „skřípe“. Abychom byli nejlepší.

Asi bychom tedy měli dávat občanství většímu počtu imigrantů, nejlépe pak zřejmě všem. A také bychom měli všemožně napomáhat slučování jejich rodin. Aby se třeba za zde občanství získavšími dětmi dostali jejich rodiče, pak strýčkové a tetičky, rodiče těchto rodičů, strýčků a tetiček, sourozenci, sourozenci sourozenců, bratranci a sestřenice, synovci, tito všichni pak s rodinnými příslušníky a příbuznými těchto rodinných příslušníků, neteřemi, snachami, zeti, tchýněmi a tchány, dětmi z prvního či kolikátého vlastně manželství,…

Až tito všichni budou v našich končinách sloučeni a všichni získají naše občanství, budeme díky těmto sloučeným rodinám vlastně taková jedna velká rodina.

Totiž nebudeme. Protože my Češi jejich příbuznými nejsme. A tak bude jediná možnost, jak si tu žít spokojeně jako velká rodina. A to ta, že ti, kdo do této rodiny nepatří, potáhnou o dům dál. A těmito budeme pochopitelně my. My, původní Češi. My, kteří teprve poté získáme sto bodů ze sta. Protože tu imigranty asimilujeme tak dokonale, že nebudou ani v nejmenším vybočovat.

Na rozdíl od nás.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama