A tak seděl den co den u vody, rozhazoval své sítě a doufal, že si vydělá na více než na slanou vodu. Protože bylo třeba splácet údajně supervýhodnou půjčku na pořízení si sítí a hypotéku, za niž si pořídil svou chatrč na spadnutí. A jíst se také chtělo.
Dlouho živořil. Až do onoho památného dne, kdy se mu lov vydařil i nevydařil zároveň. Protože ve vytažené síti nalezl sice jen jednu jedinou rybku, zato však rybku zlatou. Rybku, jež k němu vzápětí promluvila lidskou řečí.
„Rybáři,“ prosila jej tato skoro plačtivě, „dej mi život. Pusť mne zpět do vody. Učiníš-li tak, splním ti tři přání.“
Rybář sice otálel, ale nakonec splnil rybčinu touhu. A proč by také ne? Vždyť s jednou jedinou malou rybou by u velkoobchodníků stejně nepochodil a zlomkové zlato vykupovali v jeho vísce jen občasní putovní nákupčí, kteří oberou naivního důvěřivce tak, že to přímo u srdce zabolí. Tak co jiného s ní?
Rybka dopadla na hladinu a v tu chvíli promluvila opět. „Za to, žes mi dal život, ti splním tři přání. Řekni, co bys chtěl, a vše ti v mžiku vyplním.“
Rybář, strádající po celý svůj život chudobou, neváhal ani chvíli. „Chtěl bych mít peněz jako šlupek. Chtěl bych žít jako král, mít ohromnou moc. Vládnout a přece nemít za nic zodpovědnost, být prakticky beztrestným za své počínání.“
A jakkoliv je to k nevíře, byla všechna jeho přání v mžiku splněna. Do puntíku.
Stal se vysoce postaveným českým politikem…