Reklama
 
Blog | Viktor Pondělík

Kdo je naším přítelem?

Zamyšlení nad dneškem...

Dnes a denně mohu sledovat, jak se to u nás vyvíjí. Kterak nám vcelku zdvořile nabídli kvóty migrantů, po našem vcelku zdvořilém odmítnutí nám je navyšovali a navyšovali a teď už nás prostě hodlají přehlasovat, aby nám je vnutili.

Protože my si (aspoň prozatím) republiku rozvracet nedáme. Heslo překvapivě dosud platné, jakkoliv náležející minulému režimu a pominulé (či pominuté) době. Nenecháme si ji rozvracet ani imigranty, ani těmi z našich Souevropanů, kdo nám je chtějí stůj co stůj pověsit jako kámen na krk.

„Spřátelení“ evropští politici činí tak, jak činí. Tak, že nejednomu z našinců nejspíše alespoň čas od času vytane na mysli myšlenka: „Do čeho jsme to tenkrát vlezli???“ I migranti činí tak jak činí; pro blaho své a nikoliv naše. A činí…

… i Islámský stát. Náš z moci úřední nepřítel.

A protože je Islámský stát na druhé straně barikády, činí zákonitě opačně než Evropská unie. A to i na ideologické frontě.

A tak prý propagační časopis Islámského státu Dabiq zveřejnil stejně jako mnohá jiná světová média fotku utopeného syrského chlapce. Nikoliv však proto, aby v nás nátlakem vyvolal soucit. Naopak.

Doprovodil prý tento snímek tříletého Ajlana Kurdího článkem s názvem „Nebezpečí při odchodu z islámského světa“, v němž varoval prchající Syřany před útěkem do Evropy a Severní Ameriky. Že prý tento útěk obnáší ohrožení životů i duší, že každého takového uprchlíka čeká trest boží. Že je velkým hříchem dobrovolný odchod ze země islámu do země nevěřících, kde vládne ateismus a obscénnost, že tu hrozí smilstvo, sodomie, drogy a alkohol, ztráta víry,… A že ti prchající do míst války vedené křižáky skončí jako onen nešťastný chlapec.

A teď mi vážně zkuste říci: Kdo je (v tomto případě) naším přítelem? Evropská unie s nám vnucovanými kvótami migrantů… nebo Islámský stát s jeho výše uvedenými názory?

 

 

Reklama